Romana Matoušová - Barmská kočka

Chovatelská stanice: CHARLESBUR*CZ, chovatel: Romana Matoušová, plemeno: Barmská kočka, www.burmesecats.cz

Jste ve Vaší rodině prvním ,,kočkařem“?

V naší rodině jsem první a jedinou organizovanou chovatelkou koček, přestože pár jedinců, milujících kočky, by se v širší rodině našlo.

Jak jste k chovatelství přišla?

Již odmala jsem toužila navštívit některou chovatelskou stanici koček. V té době se chovala převážně dvě plemena koček, siamky a peršanky. Uchvátily mne siamky. U nás v městečku pobíhala jedna volně a já měla to štěstí, že jsem dostala její dceru. Její černobílý syn Charlie byl mým největším kamarádem a dá se říci, že jsem vedle něj vyrůstala. Měla jsem k němu velice silný vztah. Jeho nespornou inteligenci jsem přičítala právě té trošce siamské krve, která proudila v jeho žilách.

Když jsem v roce 2003 uviděla na titulní straně časopisu Naše kočky hnědou barmskou kočku, přečetla si článek  o její povaze, částečné příbuznosti s kočkou siamskou, věděla jsem, že chci právě tuto kočku, že to je přesně povaha, jakou měl můj Charlie.

Pořídila jsem si tedy svou první barmskou kočku – černěželvovinovou Emmu Chupacabra od pana Mgr.Josého Panamy z Prahy, která měla splňovat roli mazlíčka, ale s možností mít později koťátka, pokud bychom si je přáli.
Stalo se, jak jsem tušila, Emmuška odchovala krásných šest koťátek, náš první vrh „I“. Na radu pana Panamy jsme se rozhodli předvést některá na mezinárodní výstavě a protože úspěch byl obrovský (několik nominací a BIS), již jsme byli lapeni a, když jsme měli tak výbornou chovnou kočičku, museli jsme jít dál.

Proč jste si vybrala zrovna toto plemeno?
Jak jsem již řekla, barmská kočka mi učarovala vzhledem i povahou. Zvláště hnědá barma mi připadala téměř mysticky tajemná a krásná. Až mnohem později jsem objevila krásu dalších barev. Co se týká povahy, tak ráda říkám: „Vše, co jste o barmské kočce slyšeli, je pravdaJ Je to ale tak láskyplná kočka, že stojí za to ji v životě potkat!“

Jak dlouho se aktivně věnujete chovu?

Od roku 2004, kdy se narodil první vrh Charlesbur*CZ

 

Co říká na Váš koníček Vaše rodina?

J) Upřímně? Rodiče a prarodiče raději neposlouchám. Jinak má rodina, to je manžel a tři děti – dospělé a téměř dospělé. Manžel mne maximálně podporuje, za což jsem mu velmi vděčná a patří mu obrovský díl zásluh. Vždy mne podržel nad vodou, ať byly jakékoliv problémy.

Starší děti nejsou v chovu příliš zainteresovány, nicméně když je potřeba, vždy pomůžou. Syn dokonce odrodil vrh o šesti koťatech, zavázal pupečníky, odsával, masíroval. Starší dcera je spíše „psí“, je to stejný nadšenec do psů, jako já do koček. Mladší dcera se s námi dříve zúčastňovala všech výstav, dnes již tolik ne, ale s kočkami vyrůstala a miluje je, má je tzv. pod kůží.

Věnujete se výstavám se svými kočkami?

Ano. Je pravda, že v našich začátcích jsme po výstavách jezdili častěji, nyní si spíše vybíráme a jezdíme pouze na některé. Velmi záleží na složení posuzovatelů.

Nyní výstavy pojímáme spíše jako setkání s přáteli, majiteli našich odchovaných koťat, na která se vždy velmi těšíme.

Proč?
Pro každého chovatele je důležitá možnost konfrontace, srovnání s odchovy jiných stanic. Také občas potřebuji znát objektivní názor posuzovatelů na svou kočku, jednoduše ji ukázat, předvést. Téměř vždy mám pocit, že má kočka není doceněna, je přeci tak úžasná, hodná a rozumnáJ Ale tak to nejspíše má většina chovatelů.

Rádi se necháváme strhnout soutěžní atmosférou a v neposlední řadě máme samozřejmě vždy obrovskou radost z každé nominace nebo Best in Show. To bývá ta třešnička na dortu.

Máte v oblasti výstav ještě nesplněný sen?

V našem výstavním tažení jsme zažili vítězství na světové výstavě koček. Bylo to v roce 2007 a tehdy se stala světovou vítězkou naše hnědá kočička – S*Stjarnviks Honey Monroe, švédský import. Není většího titulu, který by ve FIFe mohla kočka získat.

Přesto bych ráda tento úspěch zopakovala, tentokrát s naším, tedy českým odchovem.

Pokud zůstanu více při zemi, líbil by se mi i titul JW – Junior Winner - pro některé z našich koťat.

Co považujete za Váš největší chovatelský úspěch?

Nejspíše fakt, že jsme přes všechny problémy, ať již zdravotní nebo osobní, dokázali chov udržet. Dále importy chovných jedinců, kteří své kvality skutečně přenesli na potomky. A v neposlední řadě je to jedna modrá kočička se sladkou tvářičkou i povahou, která se ovšem umí tvářit jako agent FBI, s nulovým inbreedingem. Ze svých předků si „vzala“ to nejlepší. Já ale považuji za veliký úspěch každé krásné kotě, každou osobitou tvářičku, která pomáhá spoluvytvářet naši vlastní linii.

Co si myslíte, že je za Vaším úspěchem?

Jednoznačně láska ke kočkám, tvrdá práce a také kus štěstí.

Jak Vás vnímá konkurence?

Nejsem si jistá. Doufám, že konkurence u nás v Čechách mne vnímá pozitivně, víceméně jsme všichni v kontaktu. Pokud je to zapotřebí, dokážeme se domluvit.

Krmíte granulovaným krmivem, nebo volíte jinou formu krmiva?

Krmím jednak granulemi, jednak kočkám podávám přídavky ve formě kapsiček, vařeného, dušeného či mraženého masa, ryb, sýrů apod.

A proč volíte tuto variantu?

Osvědčila se mi. Kočky mají přes den plné misky granulí Artemis, kterým důvěřuji, a mohou si kdykoliv „zobnout“. Nutno podotknout, že tyto granule vyhovují konečně všem našim kočkám, nemáme problémy se zvracením apod. Zároveň se kočky nepřejídají. Přesto se těší a čekají na svou večerní porci „čerstvého“ jídla. Tu dostávají spíše jako pamlsek.

Chystáte v nejbližší době nějaký vrh, nákup nového kotěte, rozšíření Vaší chovatelské základny?

Ano, v nejbližší době plánujeme krytí v zahraničí. Na příští rok uvažuji o nové kočičce, snad z Finska. Plánů mám moc, ale hlavně musí být kočky zdravé a musím být schopna všechna svá koťátka umístit do dobrých rodin.

 

Jaké je Vaše kritérium pro výběr budoucího majitele Vámi odchovaného kotěte?

Tím nejdůležitějším kritériem je u mne láska ke kočce. Hodně se pozná při návštěvě zájemce o koťátko v naší stanici. Příchozí člověk je obvykle okamžitě v obležení několika koček, další ho sledují z kočičího stromu apod. Bedlivě sleduji reakce a chování návštěvníka. Další věc je vhodné prostředí, zabezpečení bytu (oken i dveří), pokud není, tak také ochotu je provést.

Líbí se mi, když se budoucí majitel na vše vyptává, snaží se být stoprocentně připraven na příchod kotěte. A vůbec nejraději jsem, když se podaří umístit dva sourozence do jedné rodininy.

 

Jak důležitá jsou pro Vás zdravotní vyšetření (PRA, Cataract, patella, srdce atd.) u Vašich koček?

Samozřejmě velmi důležitá. Každé plemeno koček má své zdravotní problémy a dispozice pro ta či ona genetická onemocnění. U barmských koček se jedná mimo jiné o GM2 (gangliosidoza). Tato nemoc se již nyní povinně testuje (nově v Plzeňské laboratoři Genomia) u všech chovných koček. Také naše kočky jsou všechny testovány, nebo po testovaných rodičích.

Nejnověji se nyní testuje HK (hypokalaemie) a to v Anglii nebo v USA. Tyto testy zatím nejsou povinné, nicméně naše stanice již zahájila testaci všech svých chovných jedinců.

 

Děkujeme za rozhovor.

Podobné články